Vítejte na mém webu

Jmenuji se Tomáš Herceg, je mi něco kolem 22 let a asi 50% života jsem strávil u počítače.

Jsem studentem 3. ročníku Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, konkrétně obor Informatika. Kromě toho rád hraju na klavír, dělám to už docela dlouho.

Co dělám

Většinu volného času věnuji programování a vývoji webových stránek a aplikací. Jsem jedním z autorů webu VbNet.cz - největšího českého webu o programování v jazyce Visual Basic .NET, ale i o dalších technologiích (ASP.NET, C#, XNA a .NET Framework obecně). Kromě toho trávím relativně dost času tím, že někde přednáším o programování (různé akce společnosti Microsoft), anebo pořádám školení, například pro IT Academy.

Především za tuto činnost jsem získal ocenění Microsoft Student Partner a následně i titul Microsoft Most Valuable Professional.

Kromě toho se poměrně často objevuji na driving range nebo na některém z golfových hřišť, kde se snažím hrát golf. Slovní spojení "se snažím" je v tomto případě naprosto korektní, protože to zatím moc neumím, ale to chce čas.

Osobní život

Jsem tvor relativně líný, ale když chci něčeho dosáhnout (a to chci na můj vkus až moc často), řídím se zásadně příslovími "Líná huba, holé neštěstí" a "Když ti něco vadí, řekni to nahlas, nikdo za tebe nebude přemýšlet". Zdá se, že to docela hezky funguje. Nemám rád nespolehlivé a nepořádné lidi, dále lidi, kteří překáží (například se zastavují se na schodech nebo na zúžených místech, aby s někým mohli vykecávat), zloděje ať už fyzického vlastnictví, nebo zloděje článků, a v neposlední řadě lidi, kteří chodí permanentně někam pozdě (a těch je hodně). Taky moc nemusím tučňáčky, jablíčka a černoprdelníky, ale když oni nepřesvědčují mě, tak ani já je ne. Nemusím je právě proto, že provokují a naivně si myslí, že se s nimi budu hádat.

Většinu času trávím v Praze na koleji, zhruba jednou za 14 dní se objevím doma v Třebíči, což je takové pochybné město na jižní Moravě s pravděpodobně největší koncentrací blbců na metr čtvereční (horší už je to snad jen na kterékoliv pobočce České Pošty).

Oblíbené věci

Jsem pravděpodobně jeden z těch největších šílenců, které jste kdy měli tu čest potkat. Nemám rád hudbu, která se dnes běžně poslouchá, např. hip hop, techno a podobné. Mám rád klasickou hudbu, operu a jazz. Mezi moje nejoblíbenější autory patří George Gershwin, Giuseppe Verdi a Johann Strauss ml.

Moje nejoblíbenější skladba je Rapsodie v modrém, jejímž autorem je právě Gershwin, umím ji zahrát na klavír a je to naprosto jedinečný kus. Z oper u mě jednoznačně vedou Verdiho La Traviata a Gluckova Ifigenie na Tauridě.

Co se týče filmů, nemám rád sci-fi krávoviny, velkofilmy, kde musí všechno vybouchnout, protože jinak to není dostatečně akční, dále bytostně nesnáším telenovely typu Ordinace, Ulice, VKV (tady nemyslím ty vlny) a Rodinná pouta a nemám rád filmy, které se snaží hrát na city - nezajímá osud nějakého neschopného naivního vola, feťáka nebo jiného individua; mám svých starostí dost.

Takže co za filmy zbývá? Líbí se mi filmové muzikály, zvlášť kvůli hudbě, dále obdivuji animované a zvláště kreslené filmy a seriály (kromě anime!). Nejvíce se mi asi líbí sitcomy, např. Jistě, pane ministře, Jistě, pane premiére, Černá zmije, Black Books, ALF atd. Z ostatních seriálů pak ještě Dr. House.

Už asi rok mám rozečtený první díl Úžasné zeměplochy, čtu prakticky jen když jedu někam dál autobusem, což bývá naštěstí asi tak jednou za půl roku. Tímhle tempem všech skoro 30 dílů nedočtu do konce života. Kdyby češtinářka u maturity jen tušila, že jediné další knihy, které jsem v životě přečetl, jsou Dobrodružství Huckleberryho Finna a Stopařův průvodce po Galaxii, asi by omdlela, ale naštěstí to dodnes neví a vzhledem ke svému idealistickému založení na to zřejmě nikdy nepřijde. Prakticky jediné knihy, které čtu, jsou o programování, mají stovky stránek a jsou v angličtině.

Asi tak jednou za 14 dní to někdo nevydrží a po přečtení tohoto textu cítí povinnost mi sdělit, že jsem arogantní, povýšený, nesnášenlivý a netolerantní. Klidně si můžete tu práci odpustit, není nutné to celé rozepisovat, stačí když do předmětu toho e-mailu uvedete slovo "arogance" a já už budu vědět. Všichni stejně píšete to samé a bláhově si myslíte, že se změním. Zatím mi nikdo ale neřekl jediný rozumný argument, proč bych to měl dělat.

Mimochodem pokud by se našla nějaká osoba ženského pohlaví a přiměřeného věku, která není výrazně ošklivější než já, při čtení tohoto textu se nervově nezhroutila nebo nezakřičela "Jéééé" a neutekla někam hodně daleko, nechť je tímto uvědoměna, že zatím nejsem zadaný a pokud by měla zájem to se mnou zkusit a případně i vydržet (což asi nebude lehké), dobrým nápadem pro začátek je napsat mi e-mail. Záplavu takových e-mailů rozhodně neočekávám, ale většina velkých věcí začala tím, že se stalo něco, co všichni považovali za vysoce nepravděpodobné.